Pavel Čížek - Potřebujeme změnit náš vztah ke krajině 

29.09.2020
Obnovena historická, původně rozoraná cesta
Obnovena historická, původně rozoraná cesta

Pavel Čížek je v současné době náměstkem hejtmana Plzeňského kraje a místostarostou ve Spáleném Poříčí. Před tím byl dlouholetým starostou Spáleného Poříčí. Za jeho starostování získalo Spálené Poříčí za obnovu památek ocenění Historické město roku jako dosud jediné oceněné město v Plzeňském kraji. Ve městečku a vesnicích kolem se cíleně snaží obnovovat veřejný prostor výtvarně nápaditě, a přitom s citem k historickému charakteru zástavby. K jeho zálibám patří historie, hudba, cestování za přírodou a památkami. Pavel Čížek bydlí v malé osadě u Spáleného Poříčí, hospodaří v malém na loukách, pastvinách a ve švestkovém sadu. Přinášíme jeho malé zamyšlení nad stavem krajiny.

Možná nám to tak nepřipadá, ale jsme stejně jako naši předkové závislí na krajině, na úrodnosti půdy. I když jsme se po letech dočkali "Medarda" a doplnila se alespoň voda ve svrchní vrstvě půdy, jarní sucho nám ukázalo slabiny na polích a loukách. Je jasné, že i v našem kraji dochází k velké erozi půdy. Na svažitém poli vystupuje v horní části kamenité podloží a cenná ornice je splavena v dolní části pole, pokud už není naplavena v potoce. Když jsme ve Spáleném Poříčí čistili průtočný rybník, předpokládali jsme, že polovinu nánosu bude tvořit ornice a polovinu kamení a štěrk, protože brdské potoky mají spíše horský charakter. Ukázalo se, že původně úrodné ornice je 90 %.
Ať chceme nebo nechceme, je tepleji, a tak se nám střídají delší suchá období s přívalovými dešti. Smrkové lesy, původně u nás rostoucí ve výškách nad 900 metrů, si s tím nedokážou poradit. Dnes v našich lesích probíhá boj o to, aby umírání smrků bylo co nejpomalejší, abychom je mohli těžit postupně a stíhali je nahradit listnatými dřevinami.
Co s tím vším můžeme dělat? Zadržet co nejvíce vody. Jde to i doma - na zahradě u domu je dobré využít co nejvíce dešťovou vodu v sudech či nádržích na zalévání, nebo dokonce na splachování. Neodvádět ji do kanalizace, ale nechat vsakovat. V lesích je nutné neodvádět dešťovou vodu příkopy pryč, ale pouštět ji do lesních porostů, kde se vsákne a postupně vyschne. V Poříčí jsme v obecních lesích zřídili dva rybníčky a chceme pokračovat vsakovacími rýhami.
V polích zase můžeme zatravňovat svažité obecní pozemky, můžeme zatravňovat bývalé polní cesty a sázet podél nich stromy a keře. Jsem rád, že se velmi ujal projekt Starostů 1000 a 1 cesta pro krajinu. Patřil jsem k jeho iniciátorům.
Obce by se měly zamyslet nad svou krajinou a snažit se o to, aby se plnily i podzemní vody. Je to možné například tak, že se zatravní pozemky podél potoků i malinkých potůčků, že se podpoří výstavba mokřadů a tůní na obecních pozemcích, že se vyčistí obecní rybníky.
Kraj může pomoci v analýze krajiny a návrhu potřebných opatření. Mohl by podpořit vytvoření územních studií krajiny v celém kraji. Zatím jsou vytvořeny jen na části. Kraj by měl výrazně pomoci lesům podporou výsadby listnáčů, podporou stavby vodovodů a zdrojů vody, měl by přemýšlet o tom, jak zajistit dostatek pitné vody. Třeba propojením vodárenských soustav. Například ve vodní nádrži Nýrsko máme velkou zásobu kvalitní čisté vody.
Zemědělcům by měl pomoci stát v tom, aby mohli pěstovat i po sklizni obilí meziplodiny, aby mohli zvyšovat výšku podzemní vody v melioracích, aby se jim vyplatilo udělat na vhodném místě rybníček, tůň, vysázet stromy a keře.
Obnova krajiny není móda, ale nutnost a dlouholetá práce. Výhodou je, že příroda po nás chce jen to, abychom jí tu a tam nechali prostor. A ona si poradí a my pak jen můžeme žasnout nad tím, jak rychle a překvapivě.

Malé zamyšlení Pavla Čížka nad dnešní krajinou, a co se dá vylepšit v Plzeňském kraji.

Jarní měsíce a začátek letošního léta vrátily do přírody tolik potřebnou vláhu. Podle odborníků se nasytila vrchní vrstva půdy (do 40 cm) i spodní vrstvy, ve kterých v posledních dvou horkých letech voda ubývala. Současně ale odborníci upozorňují, že výkyvy počasí budou i nadále pokračovat a z dlouhodobého hlediska je nutné začít systematicky měnit náš přístup ke krajině. Nesmírně důležité je udržování vodní krajiny a míst v okolí řek, kde se vsakuje voda. Svého času jsme dělali ve Spáleném Poříčí krajinný plán a naplánovali jsme v okolí vodních toků zatravněný prostor, který umožní lepší vsakování a případnou revitalizaci a vznik tůní.


Zastavme erozi půdy
V Plzeňském kraji je obrovská eroze půdy. Zčásti větrná, ale v daleko větší míře vodní. Když jsme čistili velkou vodní nádrž, která je na třech potocích, předpokládali jsme, že tam bude tak padesát procent splaveného štěrku a padesát procent ornice. Byla tam jen ornice naplavená za posledních 50-60 let, kdy se nádrž nečistila. Takových míst máme v kraji mnoho a naskýtá se otázka, jak postupovat v případě, že majetkem pozemků není obec. Krajská samospráva může zemědělce propagovat marketingově, jako se to děje například v Plzni v DEPU2015, kde Venkovský dům propaguje drobné zemědělce a jejich produkci. Případně doporučovat školám, aby využívaly regionální potraviny, a podobné drobnosti. Rozhodující úlohu má stát, který může říci: produkujte méně výrobků, a když to bude dražší, budeme vám dotovat ceny. Část půdy obdělávejte protie­rozně, zaměřte se na kvalitu, ne na kvantitu.


Výsadba stromů
Další věcí při péči o krajinu je výsadba stromových alejí, která bývala často zanedbávána. V zemědělské krajině je vhodné sázet méně vzrůstné ovocné stromy - například původní odrůdy hrušní, jabloní, třešní. Javory, lípy, jasany či duby je vhodné sázet na křižovatkách cest či v místech, kde je široký obecní pozemek a strom tak nebude vadit ani po desetiletích. Často se zapomíná na doprovodnou výsadbu keřů.

Plánování se vyplatí
Krajská samospráva musí pomáhat obcím v krajinném plánování metodicky i dotačně. Takový plán vytipuje důležitá zvodnělá místa například podél potoků, navrhne místa pro tůně, pro vodovodní vrty, vytipuje původní polní cesty vhodné k zatravnění. Zatravněná původní cesta může mít velký protierozní význam. Já osobně jsem inicioval projekt 1000 a 1 cesta pro krajinu, ke kterému se přidávají obce v celé republice. Uvítal bych, kdyby jich bylo více i v našem kraji. Jsem připraven konkrétně pomoci komukoliv, kdo by chtěl zatravnit či obnovit nějakou starou, dnes zoranou cestu.