Starosta na Stříbrném potoce

23.09.2020

Na rozhovor se starostou Pačejova Janem Vavřičkou jsme vyrazili do skautského tábora. Pan starosta je totiž kromě jiného dlouholetým skautem. Když říkáme dlouholetým, myslíme tím od roku 1967, samozřejmě s výjimkou dvou desetiletí, kdy skauty (nebo chcete-li junáky) zakázali komunisté. Takže dnešní "old skaut" bratr Vavřička se vrací každé léto na krásné místo u Stříbrného potoka poblíž jihočeské Sedlice, které před více než třiceti lety objevili tehdejší pačejovští skauti. V pozdějším věku sem začali jezdit jako "čundráci" a dnes znovu jako skauti předávají štafetu "lesní moudrosti" dnešním skautům.
"Nádhera, co," říká Tom (skautská přezdívka), když přecházíme po můstku přes Stříbrný potok k tábořišti a zastavujeme se před branou, za kterou se v typickém rozestavení rozkládají stany na podsadách. "Tady ze mě vždycky všechno spadne a na pár dnů zapomenu na celý ten starostenský kolotoč." To chápu, říkám, ale dá se to vůbec? V loňském roce se Pačejov stal Vesnicí roku Plzeňského kraje, a to je kromě slávy také velká odpovědnost. Jestlipak jste neusnuli na vavřínech, Tome? "Ani náhodou," zní rezolutní odpověď. "Spoustu akcí nám sice pozdržela koronavirová krize, ale teď už zase jedeme dál. A díky koronavirové krizi jsme vlastně Vesnice roku pořád, protože se nestačil vyhodnotit letošní ročník," dodává trochu pobaveně Tom a už zase v kůži starosty vypočítává: "Naštěstí jsme nemuseli zastavit investiční činnost, takže momentálně například dokončujeme chodníky a páteřní cesty na hřbitově, které jsou ze žulových kostek, což je prostě nádhera. Dokončujeme i nový hektarový rybník, který bude sloužit jako vodní nádrž pro zachycení vody v přírodě. Už jsme začali napouštět. Zrovna včera jsem si tam odskočil z tábora na kontrolní den, a už je tam nějakých 70 cm vody. O prázdninách přebereme hotové školní dílny, které otevřeme slavnostně na začátku nového školního roku." Kromě těchto stěžejních akcí se v Pačejově postupně rozjede i řada kulturních a společenských akcí, které byly přesunuty kvůli "koroně" na podzim. Nejsou ale jen příjemné věci. Za ty ovšem nemůže obecní samospráva, ale státní byrokracie, která naopak využila krizové období k akci, která nejen Pačejovem pořádně zacloumala. Tady máme vysvětlení: "Asi všichni vědí, že o našem regionu se mluví jako o jednom z potenciálních úložišť jaderného odpadu. Samozřejmě že my s tím nesouhlasíme, což jsme dali několikrát najevo. V době pandemie ale pracovaly "bílé límečky" v Praze naplno a pilně. Poradní sbor Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) doporučil původních devět vytipovaných lokalit zúžit na čtyři, a mezi nimi se ocitla i lokalita Březový potok, která se bezprostředně týká Pačejova a dalších pěti vesnic. Jsme strašně naštvaní, protože postup "superministra" Havlíčka a těch "bílých límečků" je jedním slovem strašný. Pokládáme to za státní zvůli, protože oni vůbec neberou v potaz naše názory a připomínky. To není o tom, že bychom odmítali jadernou energetiku, my jen chceme, aby to mělo řádný postup, protože se jedná o mimořádnou stavbu, která zatím nikde, zdůrazňuji, nikde na světě, nebyla dokončena. Jestliže se obce vyjadřují, s prominutím, ke stavbě každé psí boudy, tak musí mít možnost vyjádřit se i k takovémuto kolosu, který nemá ve světě obdoby. Nebezpečný jaderný odpad ovlivní život na statisíce let. My jsme v Pačejově hned, jak jsme se o tom rozhodnutí dozvěděli, vyvěsili černý prapor. A pak vznikl spontánně občanský protest, kdy 13. června asi 500 lidí blokovalo státní silnici ve Velkém Boru, abychom dali najevo, že takováto zvůle nemá v právním státě co dělat. Pomohl nám i senátor Václav Chaloupek, se kterým jsme vytvořili protestní pohlednice, takže premiér Babiš a ministr Havlíček dostali od každého z protestujících vzkaz." Starosta Vavřička-skaut-bratr Tom na závěr říká, že konečné rozhodnutí o úložišti nebezpečného jaderného odpadu by se mělo inspirovat Finskem. Tam při podobných úvahách nejprve vznikl zákon, pak se stanovila kritéria a posléze vláda vypsala i finanční bonusy pro obce ve vytipovaných dotčených lokalitách. Výsledkem bylo, že zájem obcí byl velký a na úložiště se vypisovalo výběrové řízení. "U nás vláda postupuje přesně opačně," dodává Jan Vavřička a pomalu se převléká do skautského kroje, abychom mohli udělat stylovou fotografii. "Názory občanů se neberou v úvahu, dělají se průzkumy bez souhlasu obcí. Když jsme napadli průzkum u soudu a vyhráli jsme, změnily "bílé límečky" průzkum za výzkum, což podle nějakého zákona mohou, a zkoumají dál."
Procházíme tábořištěm "U Stříbrného potoka", probíráme další okolnosti kolem jaderného úložiště a plánů na dalším rozvoji Pačejova. Vyfotím Toma u táborového totemu. Tak trochu symbolicky, protože totem symbolizuje úctu k předkům, sepětí s přírodou a kmenovou soudržnost. Na skautském táboře to funguje, a v Pačejově také. Ostatně i v jiných obcích, kde se starostové opravdu starají. Hlavně aby to věděli a respektovali i jinde než v blízkém okolí.
P.S. Rozhovor s bratrem Tomem vedl bratr Bídník, svého času také aktivní skaut. O občanských aktivitách na Březovém potoce se dozvíte více v dalším čísle našich novin.